Barbora NemravováPři trekování v Himalájích se člověk rozhodně dostane do výších poloh než při výletu na Sněžku. Proto je zapotřebí dodržovat několik základních pravidel a předcházet tak akutní výškové nemoci (anglicky Acute Mountain Sickness, AMS). Výšková nemoc je reakcí těla na nižší tlak vzduchu a nižší parciální tlak kyslíku. Tělo se jednoduše méně okysličuje, což může způsobit zdravotní komplikace a při vážném průběhu může skončit i fatálně. S prvními projevy výškové nemoci se lze setkat už ve 2500 m.n.m. Já osobně začínám první příznaky pociťovat okolo 3000 – 3500 m.n.m.
Výškovou nemoc nepodceňujte. Pokud se váš stav zhorší, je jediným řešením sestup do nižších poloh! Nečekejte, že se vám přes noc udělá líp – projevy horské nemoci jsou v noci nejhorší. V některých případech musí dokonce dojít k převozu vrtulníkem do nemocnice. Mějte tedy cestovní pojištění s dostatečným krytím – více informací k pojištění jsem sepsala v tomto článku. Cestovní pojištění si zřizuju u pojišťovny Direct.
Výšková nemoc a její projevy
Lehké projevy – těžké dýchání, bolest hlavy (u mě hlavně v oblasti čela), pocit malátnosti, nekvalitní spánek, jednoduchá aktivita se stává náročnou. Za mě je to prostě taková zvláštní kocovina. Tyto projevy jsou normální a nemusíte se jich bát, k výstupu prostě patří.
Vážné projevy – zvracení, průjem, závratě, otok plic a otok mozku, které mohou skončit i smrtí. Při těchto projevech okamžitě sestupte do nižších poloh a vyhledejte lékařskou pomoc. V žádném případě nepokračujte dále do vyšších poloh.
Výšková nemoc může postihnout kohokoliv bez výjimky – mladé i staré, muže i ženy, vrcholové sportovce. To, že jste na jednom treku aklimatizaci zvládli bez problémů ještě neznamená, že na dalším treku to bude to samé – aklimatizaci na nadmořskou výšku je zapotřebí provést při každém jednotlivém výstupu. Mějte k nadmořské výšce respekt a nepodceňujte tato základní doporučení. Berte prosím na vědomí, že se jedná o tipy pro výstupy do max. výšek okolo 5500 m.n.m.
1. Dělejte aklimatizační výstupy
Za mě klíčová věc. Od 3000 m.n.m. je spolu s Bamem podnikáme vždy po dokončení plánované denní etapy. Jednoduše vystoupáte výš, než kde budete ten den spát. Poté, co dorazíme na ubytko, vezmem pár drobností a vydáme se vystoupat ještě alespoň 150 – 300 metrů, kde si sedneme, dáme si čaj, pokocháme se výhledem a pak jdeme zpátky. Okolo 3500 m.n.m. se na treku zpravidla plánuje aklimatizační den (na Annapurna Circuit je to v Manangu). Ten spočívá v tom, že strávíte 2 noci na jednom místě, aby si tělo na nadmořskou výšku zvyklo. Během aklimatizačního dne se doporučuje výlet opět do vyšších poloh (na Annapurna Circuit v Manangu to může být např. trek k Ice Lake).
2. Nad 3500 m.n.m. stoupejte max. o 500 metrů denně
Některé dny jsme šli třeba jen 2,5 hodiny a mezi ubytkama nás dělilo jen 300-400 výškových metrů. Tělo si tak na vyšší nadmořskou výšku zvykne mnohem lépe. Během dne můžete nastoupat klidně 1000 m.n.m., spát byste ale ideálně neměli výš než 500 metrů co předchozí noc.
3. Pijte hodně tekutin
Ideální je vypít alespoň 3 litry tekutin. Já piju hlavně vodu a ovocný čaj, který na rozdíl od černého nedehydratuje. Zároveň si vozím vlastní čaj z ČR. Díky tomu ušetřím i nějaký peníz za kupovaný čaj. Více tipů pro to, co si sebou do Nepálu zabalit najdete v tomto článku. Informace o tom, kolik takový trek v Nepálu může stát najdete zde.
4. Vyhněte se alkoholu
Večery ve vyšších nadmořských výškách, kde všichni sedí v jídelně a hrajou karty, přímo vyzývají k tomu, dát si nějaký to pivko. Od 3000 m.n.m. mám ale od Bama alkohol zakázaný #smutník. Před výstupem ho doporučuju zcela vynechat – pivko nebo lokální raksi si nechte až na večery po zdolání nejvyššího bodu treku.
5. Dejte si česnečku
Traduje se, že česnečka na výškovou nemoc pomáhá. Jestli je to mýtus, nebo to skutečně funguje, nedokážu říct. Bam mi ji ale ve vyšších polohách vždycky naordinuje. Rozhodně ale nečekejte česnečku alá krutonky a táhnoucí se sýr. Spíš vás čeká taková česneková voda.
6. Sáhnout můžete i po medikaci
V tomhle případě je asi na každém, jak se k aklimatizaci postaví. Já dodržuju prvních 5 zmíněných tipů a kromě lehkých projevů jsem žádné další komplikace zatím neměla. Pokud to ale není úplně nutné, tak se v životě obecně snažím zdravotní problémy zvládat bez léků.
Nejčastěji se při výstupech bere Diamox, a to jak na projevy, tak i preventivně. Lze ho sehnat ve městech a někdy i ve větších vesnicích přímo na treku (na to se ale nespoléhejte). Osobně jsem nikdy nepoužila, takže nedokážu říct, zda opravdu pomáhá.
Dál se zpravidla berou léky na lehké příznaky výškové nemoci – například ibalgin na bolest hlavy. Pokud ale tlumíte příznaky, nevíte, jaký je váš skutečný stav. Léky na bolest jsem tedy nebrala a lehkou bolest hlavy jsem prostě vydržela. Co dalšího do lékarničky si můžete přečíst v mém dalším článku zde.
A co při aklimatizaci pomáhá vám? Budu ráda, když se o své tipy podělíte v komentářích pod článkem! Máte dotazy? Napište mi na barbora.nemravova@gmail.com.
