Bam Tamang

Byl podzim 2021 a já jsem se rozhodla, že si splním sen a vyrazím na trek do Nepálu, který zrovna po dvou letech otevřel hranice pro turisty. Sehnat někoho s měsícem dovolený na konci roku bylo téměř nemožný, zároveň mě ale mělo čekat několik poprvé – poprvé sama na cestách, poprvé v Asii, poprvé v nadmořských výškách přes 3000 metrů. Bylo mi jasný, že tohle dobrodrůžo úplně sama absolvovat nechci, takže jsem projela několik FB skupin, TripAdvisor a nakonec napsala do lokální agentury Hi Nepal & Travels and Treks, zda by mi na můj plánovaný Annapurna Circuit nenašli průvodce. Slovo dalo slovo a já za pár dní přijížděla do městečka Dumre, kde jsem měla poprvé zjistit, s kým vlastně budu následujících 20 dní trávit většinu času.

Prodejce chilli papriček

Bamovi je 42 let a pochází z vesnice Maidi, která se nachází v centrální části Nepálu. Není ani budhista ani hinduista. Je to křesťan. Spolu se svojí ženou, synem a dcerou žije několik let v Pokhaře, což je druhé největší město v Nepálu. Příslušnost k etnické skupině se v Nepálu odvozuje od příjmení – Bam patří mezi Tamangy.

Podobně jako většina průvodců i Bam začínal jako nosič. Bylo mu 14 let. Na rozdíl od průvodce se nosič tolik nestará o turisty jako takové, nemusí tedy ani ovládat angličtinu. Jeho práce ale není lehká – denně musí nastoupat stovky metrů s batohy turistů, které často váží i přes 30 kg. Když se nosič osvědčí a naučí se jazyk, může se z něho stát průvodce. Tím se Bam stal ve 22 letech. Být průvodcem Bama baví. Pokud mu to zdraví dovolí, chtěl by turisty provázet alespoň dalších 20 let. Nejoblíbenějším trekem Bama je Manaslu Circuit, který vede okolo 8. největší hory světa – Manaslu. Ten nás ale teprve čeká..

Během pandemie přišel Bam (podobně jako většina Nepálců) ze dne na den o práci. Začal tedy v Pokhaře prodávat chilli papričky vypěstované v oblasti jeho rodné vesnice. Sám má chilli rád. Dává si ho skoro do každýho jídla a potom hodně smrká, kašle a obecně to vypadá, že mu není moc dobře. Při dalším jídle ale stejně udělá to samý.

Během treku se Bam stará skoro o všechno. Abych měla co jíst a pít, abych nespadla někam do propasti, abych nic neztratila (to se mu bohužel nedaří vždy) a abych zvládla aklimatizaci ve vyšších nadmořských výškách. Vybírá ubytování, které v některých případech ani nemusíte platit, protože se Bam zná s majiteli po cestě. Upozorní vás, pokud si tu vodu máte natočit radši někde jinde a při střevních potížích od vás chce hlášení o stavu vašeho výtvoru.

Ve světe, který jsem do té doby vůbec neznala, se pro mě Bam stal ústředním bodem bezpečí. Celý první trek pro mě byl jedním z nejkrásnějších a zároveň nejintenzivnějších zážitků, a myslím, že velký podíl na tom měl sám Bam. V podstatě úplně cizí člověk z naprosto odlišné kultury se během prvních dnů stal mým nejlepším kamarádem. Aktuálně za sebou máme 2 treky a věřím, že nás ještě čekají další.